úterý 22. dubna 2008

Databáze Finské kynologické unie

Původně jsem měla v plánu napsat krátkou reportáž ze spádové schůze Středočeské pobočky KCHJ ČR, ale vzhledem k tomu, že mi stále ještě zůstává rozum stát z toho, co se tam dělo, raději se budu věnovat něčemu užitečnějšímu.
Lucka Kopcová mi zaslala odkaz na databázi Finské kynologické unie (Suomen Kennelliitto). Musím se přiznat, že jsem o její existenci až do dnešního dne neměla ani tuchy. Jedná se o skutečně vynikající počin. Kynologická organizace v on-line databázi zveřejňuje veškeré informace, které shromažďuje - od zapsaných vrhů, přes výsledky výstav a zkoušek, až k výsledkům zdravotních vyšetření. Samozřejmostí jsou také rodokmeny jedinců. Můžete si vyhledat souhrnné statistiky za zvolené plemeno, nebo pouze konkrétního jedince. K dokonalosti zde chybí pouze možnost vytváření potenciálních chovných párů s vypsáním rodokmenu štěňat s takto plánovaného spojení a některé rozšířené možnosti vyhledávání (např. vyhledávání podle země původu).

Finskou databázi naleznete na adrese: http://jalostus.kennelliitto.fi


[ZOBRAZIT CELÝ ČLÁNEK]

pondělí 14. dubna 2008

Zákon upravující chov nebezpečných psů a Jeden metr

Před několika dny jsem na stránkách tohoto blogu zveřejnila krátké povídání o návrhu zákona, který připravuje poslanec za ČSSD JUDr. Jeroným Tejc. Během pár dní mi přišlo na e-mail několik zajímavých dokumentů, které se k tomuto zákonu vztahují.
Především to je oficiální a velmi věcné stanovisko Českomoravské kynologické unie, které vydala dne 26. března. Toto stanovisko zní:


V poslední době se opět otevřela otázka zákona zaměřeného na chov psů. Má se jednat o zákon upravující chov nebezpečných psů a stejně jako v předchozích návrzích se opět jedná o přístup postavený na příslušnosti psů k určitému plemeni. P ČMKU zastává názor, že vše, co je třeba, mohou vyřešit stávající zákony a s návrhem nového zákona jednoznačně nesouhlasí.
Zdroj: ČMKU


Jako další proti připravovanému zákonu vystoupila iniciativa Jeden metr, kterou si možná bude pamatovat již z boje proti dřívějšímu zákonu poslance Kořistky. Tato iniciativa reagovala velmi rychle na „Odůvodnění přípravy návrhu zákona upravujícího chov nebezpečných psů“ zveřejněním podrobného komentáře. Přečíst si jej můžete ZDE.


[ZOBRAZIT CELÝ ČLÁNEK]

neděle 13. dubna 2008

Genetika a šlechtění plemen psů

Dnes bych se ráda zmínila o knize, nad kterou jsem strávila několik posledních dní. Jmenuje se Genetika a šlechtění psů a jejím autorem je známý kynolog a genetik Ing. Jaromír Dostál, DrSc. Knihu vydalo v roce 2007 nakladatelství Dona, je v kvalitní pevné vazbě a ve vynikající grafické úpravě. Chovatelé jezevčíků se mohli s některými zajímavými myšlenkami obsaženými v této knize seznámit v únoru na Přátelském setkání členů SČ pobočky KCHJ ČR.
Některé informace (například rozsáhlá kapitola o dědičnosti zbarvení a osrstění psů) již byly publikovány v knize Genetika v kynologické praxi z roku 1995. Mnoho informací je upravených s ohledem na nové vědecké poznatky a aktuální dění především v FCI. Příkladem je rozsáhlé pojednání týkající se Evropské konvence na ochranu drobných zvířat, Evropské strategie za zvýšení genetického zdraví psů a moderních metodách asistované reprodukce v chovu psů. Nesmírně důležitá především pro poradce chovu je část publikace, která se zabývá šlechtěním plemen psů.
Kniha je psána populární formou a i čtenář téměř nedotčený genetikou si v ní najde mnoho zajímavých informací. Měla by být součástí knihovny každého chovatele, který to s chovem myslí vážně a rozhodně povinnou četbou pro všechny poradce chovu.


[ZOBRAZIT CELÝ ČLÁNEK]

úterý 8. dubna 2008

Nemáte co dělat? Staňte se zákonodárcem...

Zdeněk Kořistka. Říká vám toto jméno něco? Předpokládám, že většině z vás kynologů ano. Pan Kořistka si před několika lety svým zákonem na omezení chovu „bojových plemen psů“ vysloužil věčnou „slávu“ mezi kynology a dodnes jeho jméno na mnohé chovatele psů působí stejně jako černý prapor na býka. Zdá se, že poslanec sociální demokracie Jeroným Tejc se rozhodl pokračovat v jeho šlépějích.
Jeho návrh zákona, který by upravoval chov, dle jeho názoru nebezpečných psů je zatím pouze kdesi v rovině teoretizování. Nicméně pan poslanec již tento svůj bombastický nápad oznámil veřejnosti. Na svém blogu mimo jiné uvádí:

Jak by to tedy mohlo fungovat? Každý, kdo by si chtěl pořídit bojového psa, musel by to ohlásit obecnímu úřadu. Ten by měl pak 15 dnů na to, aby zhodnotil situaci a pokud by neměl žádnou námitku, člověk by si psa mohl pořídit. Podmínkou by bylo zaregistrování zvířete na obecním úřadu (např. identifikace psa podle roku jeho narození, čísla tetování). V případě, že by obecní úřad s pořízením psa nesouhlasil a námitky by patřičně odůvodnil, celou věc by řešil krajský úřad. Ten by si mohl například vyžádat výpis z trestního rejstříku nebo psychologický posudek potencionálního majitele. Vše by bylo samozřejmě možné přezkoumat u soudu.

Myšlenka jistě pěkná, ale ihned na začátku nás praští do očí ono podivné spojení „bojový pes“. Jak chce pan poslanec definovat, co je a co není bojový pes? Prostým vyjmenováním plemen? Každý kynolog ví, že čistokrevní jedinci jsou pouze jedinci s průkazem původu. U ostatních je příslušnost k plemeni neprůkazná. Fikané řešení uvádí sám pan poslanec Tejc. To jest zahrnovat do skupiny „bojových psů“ všechny psy bez výjimky podle výšky a hmotnosti. To ovšem znamená minimálně polovinu celé psí populace v České republice. Přičemž každého takového psa bude „schvalovat“ obecní úřad, případně se bude problém přesouvat na krajský úřad... a tak dále, a tak dále... Ó zlaté to časy se nám rýsují pro byrokraty...
Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že? Přitom by stačilo zavést ze zákona povinné trvalé označení a centrální evidenci všech psů. A to nejen v rámci obcí a měst (jako je tomu například v Praze), ale v celostátním měřítku. A dále samozřejmě důsledné prosazování zákonů a trestání jejich porušení. Napadl tvůj pes někoho jiného? Dobroš, pes je průkazně tvůj, je označený a registrovaný na tvé jméno, je to tvůj majetek a tys ho nezajistil, čímž jsi poškodil někoho jiného. Bum... zaplatíš odškodné tolik a tolik, půjdeš si sednout na tolik a tolik let...

Více informací:
Bojový pes jen na povolení, navrhuje poslanec (3.4.2008, iDnes.cz)
Zbrojní průkaz na bulteriéra (18.3.2008, Jeroným Tejc - blog.aktualne.cz)
Psa jen na zvláštní povolení?! (diskuze na www.cz-pes.cz)


[ZOBRAZIT CELÝ ČLÁNEK]

středa 2. dubna 2008

Kterak jsme zdolali Milešovku

Milešovka
Tak počasí se nám snad konečně umoudří a začne opravdové jaro. Při té příležitosti pro vás mám jeden námět na vydařený výlet. Samozřejmě psíky vemte s sebou! Taky si to po té podivné zimě zaslouží. Délka celého výletu je 20,5 kilometrů, což je vzdálenost, kterou zvládne i zdatnější jezevčík.

Trasa výletu: Žim – Bílka (4km) – Milešovka (6km) – Velemín (11,5km) – Oparno (15km) – Lovoš (17,5km) – zastávka Lovosice město (20,5km)

Trasa výletu vede příjemnou přírodou Českého Středohoří, ale nevyhýbá se ani civilizaci, takže o případné občerstvovací pauzy není nouze.
Zřícenina Oparno
Celý výlet začínáme v Praze Masarykově nádraží nasednutím do rychlíku směr Děčín. Rychlík odjíždí 8:52 a v 9:56 doráží do Lovosic. Tam přesedneme na motoráček směr Teplice, který odjíždí za pár minut. Vlak je napěchovaný turisty. Není divu, krásné jarní počasí vyhnalo z domů i největší lenochy. Jak projíždíme krajinou Českého Středohoří, spolucestující nás postupně opouští. My vystupujeme na malém nádražíčku v Žimy a ihned vyrážíme po modré značce směr Milešovka.
Slunce zapadá nad Lovošem
Až na vrchol Milešovky jdeme povětšinou po polních a lesních cestách. Zdoláváme Milešovku, kde navštěvujeme první občerstvovací zařízení. Uvnitř je sice pár míst k sezení, ale je tam temno a vedro k zalknutí. Proto bereme točené svijany a pohodlně se rozvalujeme na jakýmsi podiu před bufetem. Na vrcholku Milešovky rozhodně nejsme sami. Všude okolo nás se na sluníčku vyhřívá spousta výletníků. Ani o psí společnost tu není nouze. Zatímco my odpočíváme, Sendy si hraje s černým labradorem.
Po odpočinku zahajujeme sestup po modré značce až do vesničky Velemín. Zde narážíme na motorest a to bychom ani nebyli my, abychom se nestavili občerstvit. Ale jen jedno pivko. Musíme jít dál. Sedáme si hned vedle dveří, obsluha na našeho psího společníka nic nenamítá.
Slunce zapadá nad Lovošem
Pokračujeme po modré až k půvabné zřícenině Oparno. Zde narážíme na další dva výletníky a také dva jejich psí parťáky a tak má Sendy o zábavu postaráno. Zříceninu si prohlížíme, nakoukneme do zasypaného sklepení a přemýšlíme kam dál. Nabízí se možnost vyrazit Oparenským údolím do Malých Žernosek a poté do Litochovic nad Labem. Nakonec však volíme druhou, kratší, ale pro nás na první pohled zajímavější trasu a pokračujeme po modré na vrchol Lovoš. Cestou však v Oparnu narážíme na další občerstvovací zastávku. Tuším, že to byla restaurace Oráč a na vývěsním tabuli stojí fatální nápis „bramboráky“. Vcházíme dovnitř a ptáme se, zda obsluze nevadí pes. Příjemný vrchní praví, že pokud se bude chovat slušně, tak rozhodně ne. Sedáme si a Sendyna, jak je její zvykem, ihned ulehá a začíná klimbat, čímž si od vrchního vyslouží nadšené výkřiky obdivu. Dáváme si výborný bramborák a vychvalovaného pardála, který je vskutku vynikající.
Západ slunce na Lovoši
Z Oparna tedy vyrážíme směr Lovoš, jak již bylo zmíněno. Jak se blížíme k vrcholku, slunce klesá níž a níž a jarní podvečer se barví do hřejivého naoranžovělého světla. Prostě romantika jak blázen. Na vrcholku Lovoše se rozhodujeme počkat na západ slunce. V restauraci, která se již chystá zavírat, si kupujeme kafe v kelímku a usazujeme se na západní straně k pozorování slunce. Opravdu krásný pohled.
Po západu slunce zahajujeme sestup po zelené do Lovosic. Na chvilku ztrácíme zelenou značku, ale vzhledem k tomu, že zde již všechny cesty vedou do Lovosic, na ni opět narážíme. Přivádí nás až k vlakové zastávce Lovosice město. Jelikož jsme přímý osobák v 17:23 díky pozorování západu slunce zmeškali, sedáme do osobáku směr Ústí nad Labem, kde posléze přestupujeme na rychlík, který nás vyloží v Praze na hlavním nádraží.


[ZOBRAZIT CELÝ ČLÁNEK]