Kterak jsme zdolali Milešovku

Tak počasí se nám snad konečně umoudří a začne opravdové jaro. Při té příležitosti pro vás mám jeden námět na vydařený výlet. Samozřejmě psíky vemte s sebou! Taky si to po té podivné zimě zaslouží. Délka celého výletu je 20,5 kilometrů, což je vzdálenost, kterou zvládne i zdatnější jezevčík.

Trasa výletu: Žim – Bílka (4km) – Milešovka (6km) – Velemín (11,5km) – Oparno (15km) – Lovoš (17,5km) – zastávka Lovosice město (20,5km)

Trasa výletu vede příjemnou přírodou Českého Středohoří, ale nevyhýbá se ani civilizaci, takže o případné občerstvovací pauzy není nouze.

Celý výlet začínáme v Praze Masarykově nádraží nasednutím do rychlíku směr Děčín. Rychlík odjíždí 8:52 a v 9:56 doráží do Lovosic. Tam přesedneme na motoráček směr Teplice, který odjíždí za pár minut. Vlak je napěchovaný turisty. Není divu, krásné jarní počasí vyhnalo z domů i největší lenochy. Jak projíždíme krajinou Českého Středohoří, spolucestující nás postupně opouští. My vystupujeme na malém nádražíčku v Žimy a ihned vyrážíme po modré značce směr Milešovka.

Až na vrchol Milešovky jdeme povětšinou po polních a lesních cestách. Zdoláváme Milešovku, kde navštěvujeme první občerstvovací zařízení. Uvnitř je sice pár míst k sezení, ale je tam temno a vedro k zalknutí. Proto bereme točené svijany a pohodlně se rozvalujeme na jakýmsi podiu před bufetem. Na vrcholku Milešovky rozhodně nejsme sami. Všude okolo nás se na sluníčku vyhřívá spousta výletníků. Ani o psí společnost tu není nouze. Zatímco my odpočíváme, Sendy si hraje s černým labradorem.
Po odpočinku zahajujeme sestup po modré značce až do vesničky Velemín. Zde narážíme na motorest a to bychom ani nebyli my, abychom se nestavili občerstvit. Ale jen jedno pivko. Musíme jít dál. Sedáme si hned vedle dveří, obsluha na našeho psího společníka nic nenamítá.

Pokračujeme po modré až k půvabné zřícenině Oparno. Zde narážíme na další dva výletníky a také dva jejich psí parťáky a tak má Sendy o zábavu postaráno. Zříceninu si prohlížíme, nakoukneme do zasypaného sklepení a přemýšlíme kam dál. Nabízí se možnost vyrazit Oparenským údolím do Malých Žernosek a poté do Litochovic nad Labem. Nakonec však volíme druhou, kratší, ale pro nás na první pohled zajímavější trasu a pokračujeme po modré na vrchol Lovoš. Cestou však v Oparnu narážíme na další občerstvovací zastávku. Tuším, že to byla restaurace Oráč a na vývěsním tabuli stojí fatální nápis „bramboráky“. Vcházíme dovnitř a ptáme se, zda obsluze nevadí pes. Příjemný vrchní praví, že pokud se bude chovat slušně, tak rozhodně ne. Sedáme si a Sendyna, jak je její zvykem, ihned ulehá a začíná klimbat, čímž si od vrchního vyslouží nadšené výkřiky obdivu. Dáváme si výborný bramborák a vychvalovaného pardála, který je vskutku vynikající.

Z Oparna tedy vyrážíme směr Lovoš, jak již bylo zmíněno. Jak se blížíme k vrcholku, slunce klesá níž a níž a jarní podvečer se barví do hřejivého naoranžovělého světla. Prostě romantika jak blázen. Na vrcholku Lovoše se rozhodujeme počkat na západ slunce. V restauraci, která se již chystá zavírat, si kupujeme kafe v kelímku a usazujeme se na západní straně k pozorování slunce. Opravdu krásný pohled.
Po západu slunce zahajujeme sestup po zelené do Lovosic. Na chvilku ztrácíme zelenou značku, ale vzhledem k tomu, že zde již všechny cesty vedou do Lovosic, na ni opět narážíme. Přivádí nás až k vlakové zastávce Lovosice město. Jelikož jsme přímý osobák v 17:23 díky pozorování západu slunce zmeškali, sedáme do osobáku směr Ústí nad Labem, kde posléze přestupujeme na rychlík, který nás vyloží v Praze na hlavním nádraží.